Tak si prý šéf Mezinárodního měnového fondu (MMF) Dominique Strauss-Kahn v jednom newyorském hotelu trochu zašpásoval. No a je z toho sexuální aféra jako hrom. Namísto toho, aby Strauss-Kahn v luxusním evropském salónku zachraňoval coby „přední světový finančník“ život Řecku, ještě nedávno seděl v zaplivané americké věznici. Lepší sousto si bulvár prostě nemohl přát.

Řeknu Vám jedno: Já sice v onom hotelu v inkriminovaný den nebyla, takže vážně netuším, jak moc a jestli vůbec v něm Strauss-Kahn skotačil tolik, jak se o něm dnes tvrdí. (A krom toho i ctím presumpci neviny). Nicméně vím jinou věc. Dosavadní šéf MMF k svému šéfovství nepřišel díky tomu, co má v hlavě. A už vůbec ne proto, že by byl tak brilantní ekonom či bankéř. Vlastně popravdě řečeno, Strauss-Kahn už několikrát předvedl ve světě financí monstrózní neohrabanost. Například když loni prohlásil, že prý „existuje vážné riziko, že se problémy Řecka přelijí dál“. V ten okamžik si mohli Španělé či Portugalci jít dát obklad na hlavu, protože šéf MMF nad nimi prakticky podepsal ortel. Dokonale totiž přitáhnul pozornost finančního trhu na jejich problémy. A problémy tím přivolal.

Ale kdepak. To bychom chtěli po fondu moc. MMF, Světová banka, Evropská centrální banka… to všechno jsou instituce, které vlastně mají jeden jasný smysl existence. Slouží jako odkladiště pro vysloužilé politiky, které je potřeba někam nenápadně uklidit. A jen tak mimochodem se taky tváří, jako že jsou užitečné.

Funguje to tak trochu jako u nás v Česku. Když někdo moc křičí a je politikům nepohodlný, založí se buď nějaká komise, nebo poradní sbor, křikloun se postaví do jeho čela, aby si připadal důležitý, a je klid. A na mezinárodní úrovni se ti, kteří se už do politiky nevejdou, protože jsou již za svým zenitem, ale současně by doma moc překáželi, pošlou kupříkladu do MMF.

Ale teď to nějak nevyšlo. I kdyby se prokázala Strauss-Kahnova nevina, dlouhý osvobozující rozsudek není tak akční jako záběry finančníka s klepety na rukou. Takže většina veřejnosti si zapamatuje jen tu akčnější část. A to nebude MMF dělat moc dobré PR. Takže MMF se teď může přetrhnout, aby ukázal, že taky má jiný účel než jen skladiště politických veteránů. Kupříkladu to může demonstrovat tak, že půjčí i tam, kde by nikdo jiný soudný už nepůjčil. Neboli MMF teď bude velmi ochotně sypat peníze i do takové černé díry, jako je Řecko. Jenom naivka ještě dneska může věřit, že peníze poskytnuté Řecku jsou „půjčkou“ a ne „darem“.

Ale mám zlepšovací návrh. Kdyby MMF automaticky platil 6x týdně všem svým čelním představitelům, od Sboru guvernérů, přes Výkonný výbor až po generálního ředitele, nějaký pořádný hampejz, a každý z oněch představitelů by musel přinést omluvenku, pokud by se z návštěvy chtěl ulít, třeba by je potom přešla chuť na špásování na nevhodných místech. Tedy pardon, je tu ta presumpce neviny, takže jinak: všichni představitelé fondu by vypadali už zdálky tak použitě, že by si každý rychle rozmyslel nápad navléknout jim na krk nějakou nahranou sexuální aféru. A MMF by pak neměl takovou potřebu exhibovat se a vyhazovat peníze do bankrotujícího Řecka. Mohlo by to tedy celkově vyjít levněji.

A pokud MMF nehodlá platit celému svému vedení povinný hampejz, pak abychom ho snad raději zrušili, aby nestačil nadělal moc škody.

Vyšlo dne 25.5. na Literarky.cz