Vyvážení růstu mezd – stačí jen růst produktivity práce?

- - -  volné pokračování článku „Plošné zvyšování mezd - časovaná bomba" - detailnější rozbor následujícího jsem ve svém předchozím příspěvku zůstal dlužen  - - -

Jako jeden z mnoha předpokladů dlouhodobého udržení ekonomického potenciálu každé země i firmy je nezbytné, aby byl růst mezd plně vyvážen rostoucím výkonem lidských zdrojů nebo jejich rostoucí odborností.
Ve svém předchozím příspěvku tvrdím, že k tomuto vyvážení v rámci slovenské a české ekonomiky většinou nedochází (zejména z důvodu plošného zvyšování mezd) a tím se otevírá nerovnováha, která může mít v budoucnu za následek příliš vysokou cenu práce - příliš vysokou vzhledem ke stagnujícímu výkonu a odbornosti zaměstnanců - čímž vzniká riziko přesunu firem do oblastí se stejně kvalitní, ale výrazně levnější pracovní silou.
Nabízí se ale protiargument - produktivita práce v rámci slovenské a české ekonomiky roste rychleji než mzdy. Tak jaká nerovnováha? Jaká stagnace výkonu zaměstnanců? Ovšem nemylme si produktivitu práce s výkonem lidských zrojů. A nezapomínejme na význam jejich odborného růstu.

odbornost a know-how na prvním místě.....
Jak jsem zmínil ve svém předchozím článku -
Pro budoucí rozvoj každé země a firmy jsou nezbytná inovační a modernizační opatření. K tomu je nezbytná rostoucí odbornost lidských zdrojů. Z toho tedy vyplývá, že zaměstnanci s vyšší odborností a know-how jsou pro zaměstnavatele do značné míry zajímavější i za cenu vyšších personálních nákladů. Takže růst odbornosti lidských zdrojů dává dané ekonomice konkurenční výhodu a udržuje její exkluzivitu pro stávající i potencionální investory.
Co se týká odborného růstu, je v rámci slovenska a česka hodně co dohánět. Chybí zde dvě základní věci - ze strany zaměstnanců chuť se vzdělávat a ze strany státu rozumná politika podpory a rozvoje vzdělání. Než si obě strany uvědomí tento problém, muže být už pozdě.
Oproti tomu většina zaměstnavatelů si naštěstí nutnost růstu odbornosti lidských zdrojů uvědomuje a promítá tento fakt do svých motivačních principů.

produktivita práce versus výkon zaměstnanců.....
Přejděme ale k bodu, kterému se chci věnovat především - rozdíl mezi produktivitou práce a výkonem lidských zdrojů. Zásadní chybou bývá záměna jejich významu. Výkon lidských zdrojů se totiž na úrovni produktivity práce podílí a jedná se tedy o dva různé ukazatele.

Vezměme si dva konkrétní ukazatele produktivity práce - makroekonomický: HDP ve stálých cenách na hodinu práce a podnikohospodářský: přidaná hodnota na normohodinu produkce. Z jejich významu je patrné, že produktivita práce by měla být chápána spíše jako výkon firem a ne jako výkon zaměstnanců.

Důležité je uvědomit si, že daleko větší měrou než výkon lidských zdrojů se na úrovni produktivity práce podílí stupeň mechanizace výroby spolu s technologickými modernizacemi a inovacemi (tj. např. modernizace strojních parků, změny technologických postupů, výrobního materiálu etc.). A velmi významný vliv má také stupeň využití a modernizace IT - systémů.
Jinak řečeno - při vysokém stupni mechanizace, modernizace a inovací je možno dosáhnout růstu produktivity práce i při stagnujícím nebo dokonce klesajícím výkonu lidských zdrojů.
Tento stupeň mechanizace, modernizace a inovací ve slovenských a českých podmíkách roste velmi rychle - jednak s příchodem a běžnou činností velkých zahraničních investorů, ale také díky přílivu kapitálových zdrojů z fondů EU - takže růst produktivity práce můžeme přičítat spíše tomuto vlivu.

Co tedy má sloužit jako protiváha zvyšování mezd? Rostoucí produktivita práce (výkon firem) nebo rostoucí výkon lidských zdrojů? Jinými slovy - zaslouží si zaměstnanec vyšší mzdu za to, že firma modernizacemi a inovacemi zvyšuje výkon, i když zaměstnanec sám svůj výkon nezvýší a nijak se na inovační činnosti nepodílí?
Prostá logika se spíše přiklání k vyvážení rostoucím výkonem lidských zdrojů.
Na druhou stranu nutno uznat - rostoucí produktivita práce vytváří prostor, aby si firma zvýšení mezd mohla ekonomicky dovolit. Může to však být rizikové a nutno přihlížet k dalším skutečnostem.
Pokud budou firmy zvyšovat mzdy na základě rostoucí produktivity práce, která roste jen z důvodu technologických inovací, může to vést k redukci až anulaci ekonomického přínosu oněch inovací (cílem technologických modernizací a inovací je většinou a především snížení nákladů na jednotku produkce nebo udržení jejich rozumné hladiny). Nezapomínejme, že modernizace a inovace nejsou zadarmo - např. rostoucí stupeň mechanizace zvyšuje výrobní náklady firmy o odpisy strojů, náklady na nástrojové vybavení, údržbu etc. Tyto (fixní) náklady lze ale pokrýt zvýšeným objemem produkce, zvýšení mzdy dělníka (pokud je placen úkolově) ale ne. 
Kromě toho, takovéto zvýšení mzdy (jen na základě inovací, které provede firma) zrovna neprospívá motivačnímu prostředí.
Ale co tedy můžeme chápat jako zvýšení výkonu zaměstnance? No například fakt, že dojde ke zvýšení výkonostních norem ve výrobě bez jakékoli inovace technologického vybavení či postupů. V takovémto případě je zvýšení mzdy zcela na místě. A samozřejmě - zvýšení mzdy by také mělo nastat, pokud se zaměstnanec na inovační činnosti osobně podílí - vlastní iniciativou a nápady, nebo zaškolením na sofistikované technologie.

německý a francouzský model.....
Pokud bude růst mezd odůvodňován pouze rostoucí produktivitou práce bez přihlédnutí k úrovni výkonu lidských zdrojů a úrovni jejich odbornosti, může nastat následující stav - produktivita práce bude vysoká, ale od určitého okamžiku začne růst nezaměstnanost z důvodu příliš vysoké ceny práce.

Jako příklad uvedu výsledky Německa a Francie z let 2000 - 04 (následující údaje pochází z „Europe in figures - EUROSTAT yearbook 2006-07", která je přístupná na stránkách EUROSTATu - epp.eurostat.ec.europa.eu ; údaje z let 2005 - 06 v ní bohužel nejsou k dispozici)

Nejprve se podívejme na produktivitu práce a srovnejme ji se Slovenskem a Českem -

Je vidět, že produktivita práce Německa a Francie je ve srovnání se Slovenskem a Českem výrazně vyšší a v rámci evropské 15-ky nadprůměrná.

Ale nyní se podívejme na míru nezaměstnanosti obou zemí -

Jak je možné, že při tak vysoké produktivitě práce nezaměstnanost roste? Navíc pokud bychom si procentuální vyjádření převedli na nominální, vyjde nám obrovský počet nezaměstnaných osob.

Hlavním důvodem je s největší pravděpodobností vysoká cena práce -

Pro udržení ekonomického potenciálu vysoká produktivita práce sama o sobě k vyvážení vyšší ceny práce asi zcela nestačí. Konkurence se globalizuje a to vytváří stále vyšší tlak na snižování cen výrobků a služeb a to zase tlačí na snižování výrobních nákladů.
V Německu a Francii je možné relativně levně vyrábět pouze do té doby, než ke stroji postavíme německého nebo francouzského dělníka. Trh snižuje ceny produkce, ale cena práce roste a to logicky snižuje contribution margin. Takže se pak nabízejí dvě možnosti - restrukturalizace nebo přesun výroby do oblasti s levnější pracovní silou.
Navíc v Německu a Francii mají opravdu velmi silné postavení odborové organizace. Jejich působení ekonomice zrovna neprospívá, protože namísto reforem tlačí spíše na další sociální a pracovní výhody, které problémy jen prohlubují.

měření, sledování, motivace.....
Samozřejmě - poměr růstu produktivity práce a růstu mezd má dobrou vypovídací schopnost o určité míře zdravého vývoje. Nelze jím ale růst mezd donekonečna slepě argumentovat bez přihlédnutí ke stavu výkonu a odbornosti pracovních sil.
Rostoucí výkon lidských zdrojů (s vyloučením vlivu modernizací a inovací) je měřitelný velmi obtížně, na celostátní úrovni objektivně změřit v podstatě nejde. Stejně tak růst jejich odbornosti.
Mzdový vývoj ovšem záleží hlavně na rozhodnutích firem. Právě proto je nezbytné, aby firmy sledovaly a finančně motivovaly své zaměstnance individuálně za účasti středního a nižšího managementu (s dostatečným využitím variabilních složek mzdy).
Nikdy by neměly přistoupit na plošné zvýšení mezd, protože takovéto zvýšení nerozlišuje mezi kvalitními a méně kvalitními zaměstnanci, čímž likviduje motivační prostředí a vytváří onu stále zmiňovanou nerovnováhu mezi cenou a užitnou hodnotou práce.

tygři za zády.....
Udržení „zdravého" trhu práce je opravdu velmi důležité. Nelze navěky spoléhat na fakt, že slovenské a české pracovní síly jsou výrazně levnější než pracovní síly evropské 15-ky. Svět se stále rychleji „zmenšuje", tj. konkurence se stále více globalizuje a našim trhům práce tlačí na záda „tygři" jako je Čína a Indie, kterým se z hlediska poměru ceny a výkonu bude konkurovat velmi těžko.
Pokud se tedy nezmění naše chování a mentalita, hrozí nám, že nám tito „tygři" seberou většinu našeho ekonomického potenciálu. Bude to pak jen otázka času - můj subjektivní odhad je horizont 10 - 15 let.